Jedenácté zrnko kávy je tak nadupané, že jsem ho stihla dřív, než jsem sama čekala. Ale prostě mě tenhle díl fakt maximálně bavil. Zúčastnila jsem se v něm valné hromady, vloupání, které není vloupání, skoku do plachty, vyluštěných hádanek, vyřešeného dědictví, výletu do minulosti, vraždy a závěru, který překonal moje očekávání a byl tak plný chemie, že jsem zírala s otevřenou pusou. A jestli takhle začne (a ona začne) i dvanáctka, tak potěš koště. Zítra se do ní pustím a těším se už teď. Od dob Another Oh Hae-young jsem tolik chemie snad ani neviděla. Lišák a Zombice jsou prostě dokonalí.
