Knížka Adama Johnsona je stejně absurdní jako komunistický režim sám. Čtenář doprovází hlavního hrdinu životem a nestačí se divit. Tím nemám na mysli ani tak komunistickou Severní Koreu (i když to je Absurdistán na kvadrát), jako autorův styl psaní. První část knihy je celkem jasná, i když se odehrává ve dvou liniích. Šok mě čekal v druhé části, protože bez varování přidal ještě jednu linii, která je napsaná ich formou a já nějakou dobu nevěděla, která bije.Navíc se všechny tři linie prolínají nejenom dějově, ale i časově. Tu jsme v minulosti, tu v přítomnosti a sem tam nahlédneme i do děje, který teprve přijde. Přiznávám se, že jsem se v tom dost dlouho ztrácela a občas měla chuť knížku i odložit. Jenže mi bylo jasné, že už bych se k ní asi nevrátila a byla jsem zvědavá, jak to tedy je. Takže jsem četla a četla, až mi najednou začaly docházet souvislosti. Teď po dočtení jsem ráda, že jsem se nevzdala.
Doporučit ji můžu všem, které zajímá Severní Korea jako taková, kteří mají trpělivost a nenechají se odradit tím na oko zmateným vyprávěním. Pokud ale máte raději knížky s dějem jasným jak facka, u kterých se nemusí moc přemýšlet, pak to pro vás to pravé ořechové nebude.
Hodnocení: 6/10
