Málokdy se stane, že by se něco stalo mojí srdeční záležitostí dřív než to vůbec uvidím. Genjimu se to podařilo. Uchvátil mě už trailer a věděla jsem, že ho chci vidět hned, jak to bude možné. Pochopitelně jsem se bála, že budu zklamaná. Protože murphyho zákony jsou neúprosné a málokdy se mýlí. Naštěstí to není tento případ. Tvůrci si dali záležet a je to znát. Nádherná výprava, skvělé obsazení a poutavá hudba.
Kdo má rád akci a filmy, které mají spád, ten se bude pravděpodobně nudit. Genji je film pomalý a japonsky poetický. Princovo (Ikuta Tôma) hledání lásky, která by přehlušila tu zakázanou, je filmovou básní, kterou přeruší jenom vášnivým citem ovládaná Rokujyono (Rena Tanaka). Ta je Genjim posedlá natolik, že její duch opouští tělo a zbavuje se svých sokyň.
To je ale jenom jedna linie příběhu. V té druhé se seznámíme s Shikibu Murasaki (Miki Nakatani), která svým způsobem sdílela osud Šeherezády. I ona měla psaním příběhu o Genjim zajistit lásku císaře k ženě. Její štětec byl ten, který nám zanechal nejstarší psaný příběh o lásce. O citu, který je starý jako lidstvo samo.
Ještě před tím, než šel film do kin, vyšla nádherně udělaná fotokniha, kterou jsem pochopitelně musela mít. Kromě fotek z filmu, rozhovoru s hlavním představitelem a záběrů z natáčení, obsahuje i sérii fotografií, v které je Ikuta stylizován do rolí Genjiho osudových žen (posledních pět obrázků).
Titulky samozřejmě hodnotit nemůžu, ale jsem moc ráda, že jsem mohla zrovna tenhle film překládat. Snažila jsem se zachovat jeho poetiku a nepoužívat moderní výrazy. Nakolik se mi to povedlo, musíte posoudit sami. :^)
