ILJIMAE, jenom to slovo slyším a padá na mě nostalgie. Můj první korejský překlad a ještě vstup do "zakázaných vod". V době kdy jsem začala s překladem, už měl seriál pár dílů přeložených, jenomže nějakou dobu se nic nedělo a já už byla Lee Joon-giem lapená. Tak jsem začala překládat znovu i s tím rizikem, že o ten začátek nebude mít nikdo zájem. Opak se stal pravdou a v téhle chvíli je to "můj" nejstahovanější seriál. Pochopitelně patří i k mým nejmilejším.
Přiznám se, že se mi nechce psát znovu to samé, co jsem vlastně napsala na Akihabaru, takže to sem více méně zkopíruju a přidám obrázky.
Miluju romantické příběhy, miluju historii a miluju východní Asii. Toho všeho jsem se v Iljimae dočkala měrou vrchovatou. K příběhu samotnému nemám výhrad. Je v něm všechno. Boj, láska, intriky, napětí, nenávist, humor i pláč. Děj se pomalu skládal jako puzzle, takže skoro v každém díle se odhalí něco, co divák sice může tušit, ale nemůže vědět. Až do samotného závěru, kde se odhalí celá pravda o dvou sluncích na obloze a o tom, co vlastně mají společného. 
Yong - na začátku kluk, který nechápe, co se kolem něho děje a raději zapomene. Dospívající Yong je chvilkami na ránu a musím se přiznat, že byly chvíle, kdy mi přišlo, že Lee Joon-gi přehrává až moc. Sedl mi v podstatě až od doby, kdy si začal vzpomínat a zvážněl. Pak už to byl z jeho strany herecký koncert, na jaký jsem u něho zvyklá. 
Si-hoo - skvěle napsaná postava, o které jsem až do samotného závěru nevěděla, co si myslet. Na čí straně vlastně je. Osud, tedy spíš jeho matka, si s ním dost nepěkně zahrál a on se s tím musel hodně těžce vyrovnávat. 
Si-wan - i on mě hodně bavil, takového pitomce, aby jeden pohledal. Trochu mi ale vadilo, že v úplném závěru na něho tvůrci jaksi zapomněli. 
Soe Dol - i pro Lee Moon-sika mám jenom superlativy. Miluju ten jeho bezelstný úsměv. A on jediný mě v tomhle seriálu dokázal rozplakat... 
Eun Chae - Bože... co na ni napsat. Krásná a hodná. Tak hrozně hodná, až jí to člověk nevěří a stane se nemastnou, neslanou. Prostě v závěru už mi lezla tou svojí dobrotou dost na nervy. 
Bong-soon - bezkonkurenčně nejlepší ženská postava. Ze začátku jsem s ní měla stejný problém jako s Yongem, ale jak šel děj, tak jsem si ji oblíbila. 
Kong Gal-a-jae - je poslední, koho jmenovitě zmíním, protože i jeho postava byla skvěle napsaná a ještě lépe zahraná. Jeho zdánlivý klid, který v sobě skrýval rychlé zhodnocení situace či vyrovnávání se s minulostí, mě nepřestával fascinovat a na jeho kamennou tvář jsem se vždycky těšila. 
Nevím jestli je to tím, že jsem byla díky překladu do příběhu víc ponořená, než když se "jenom" dívám, ale vždycky znovu mě překvapí reakce o otevřeném konci. Je pravda, že byl takový jaký byl, ale bylo tam IMHO dost náznaků, aby se dal domyslet. Možná tam chyběla ta jedna konkrétní scéna, ale v životě už to tak chodí, že člověk nemusí vidět ani vědět úplně všechno. Navíc ta scéna byla nahrazena jasně formulovanou - zdánlivě nelogickou - větou (zazněla ve chvíli, kdy Eun-chae stála u "Yongova stromu"). A pak ten začátek... Já nechci spoilerovat, ale pamatujete si všechny postavy, které byly v první scéně? Pokud ano, tak tu nemůže být o otevřeném konci ani řeč. :^)
