MAY 18 - Příběhem dvou bratrů se film vrací do bouřlivého začátku osmdesátých let, kdy se Korejci snažili vymanit z diktátorského režimu a jejich protesty vyvrcholily ve městě Gwangju, kde došlo ke střelbě vojáků do neozbrojených demonstrantů.

Co já na to:
K filmu - když nebudu brát v potaz úplný úvod, tak to ze začátku vypadalo na pohádku máje, jenže se děj pak zvrtl do hrůzných událostí. Patosu tu - pravda - bylo docela dost, ale ono to u filmů tohoto typu snad ani jinak nejde. Jde o fakt jestli ho tvůrci udrží v přijatelných mezích. Tady se to dařilo tu líp, tu hůř, ale já jsem odchovaná socialistickou televizí let sedmdesátých, takže už jsem zažila mnohem šílenější scény. K událostem - tak z těch mě jímá hrůza. Bojím se fanatismu a bojím se násilí, které vyplodí. Je pro mě nepředstavitelné, že lidi takhle střílí do lidí a ještě ke všemu neozbrojených... Nedivím se, že tohle je téma, které Korejcům nedá spát a podobnost s událostmi u nás v 68, v Maďarsku, východním Německu nebo Polsku v letech padesátých je neuvěřitelná. K hodnocení - je to tak za 3,5, protože jsem se nenudila a film dost jasně ukazuje kdo s kým i proč. Asi mi přibylo pár vrásek, neb jsem se chvílemi přistihla, že se i mračím. Ale na druhou stranu ten konec s vysílačkami byl tak nějak přes okraj sklenice. Za to bych i jednu hvězdu sundala, ale ústřední dvojice (An Seong-gi a Kim Sang-kyung) byla skvělá a tu půl hvězdu navíc si pánové zaslouží. (4. 4. 2012)