Ilustrační obrázek vytvořený pomocí AI.

 Henryk Sienkiewicz - Quo Vadis

Vůbec nechápu, jak mohl polský spisovatel Henryk Sienkiewicz napsat před rokem 1895 (rok prvního vydání) román ze starého Říma, který je poutavý a čtivý i víc než sto let od vydání. Římský patricij Marcus Vinicius se za vlády císaře Nerona zamiluje do Lygie, mladé křesťanky vychovávané v římské rodině. Zpočátku ji chce získat za každou cenu, postupně však poznává její víru a svět, v němž má láska jinou podobu, než jakou dosud znal. Jejich osudy se proplétají s životem císařského dvora, intrikami i pronásledováním křesťanů, které po ničivém požáru Říma nabývá děsivých rozměrů. Nero, připraven si zachránit vlastní kůži, poslechne našeptávače a z požáru obviní křesťany. Následuje pokus o vyhlazení křeťanů a Vinicius, který přešel na křesťanskou víru, se ze všech sil snaží zachránit Lygii, a tím i sebe. 

V knížce je šílená spousta postav, takže ten děj je fakt jenom v kostce. Četla jsem ji po zhlédnutí (i přečtení předlohy) seriálu Já, Claudius. V té době mě antické dějiny hodně zajímaly, četla jsem knížky od Jarmily Loukotkové (určitě se k nim taky dostanu) a odhodlávala se k přečtení klasika. Nakonec se mi hodilo, že byl jednou z knih, které jsme musely číst jako povinnou četbu a nezalitovala jsem ani na chvilku. Tak skvěle napsaný a rozsáhlý román jsem do té doby snad ještě nečetla. Za sebe můžu doporučit a nebojte se klasika nic. Pan Sienkiewicz opravdu uměl.