Beck

   Chtělo by to začít slovy: Před dávnými časy, za devatero horami a devatero řekami, žil byl jeden znuděný kluk. Až na tu první část je to tvrzení správné. Japonsko je pro nás daleko, předaleko, ten kluk opravdu nevěděl, co se životem a jak žít dál. Jenom to nebylo dávno, ale děje se to znovu a znovu.    Prostě ten kluk chodil do školy, nechal se šikanovat a dospěl k názoru, že kdyby zmizel ze světa, tak se ten svět nezmění a nikdo si toho ani nevšimne. Jenže pak se to stalo. Zachránil jednoho psa a potkal toho vlasatýho kluka, který mu navždycky změnil život.    Ten divnej týpek byl rocker tělem i duší, který se nedávno vrátil z New Yorku, kde od dětství žil. Zrovna skončil v rockové kapele a chtěl si založit svoji vlastní. Tady příběh začíná a já už dál pokračovat nebudu, protože tenhle film se musí nejenom vidět, ale hlavně i slyšet.

A moje bezprostřední dojmy na ČSFD po dokoukání?

    Mám ráda hudební filmy a na Beck jsem byla zvědavá i proto, že čtyři z hrdinů znám z doramy Mei-chan no Shitsuji. Chtěla jsem je vidět v úplně odlišných rolích. A stálo to za to. Sato Takeru je šikanovaný čtrnáctiletý kluk unavený životem. Neví kam jít a co dělat dál …. do chvíle než potká „toho chalana“ (Mizushima Hiro). Úplně jiného Mizushimu než je uhlazený komorník. Jeho výkon mě na celém filmu překvapil snad nejvíc. Věřila jsem mu každé slovo a gesto. Hiro nehrál rockera, on byl opravdu rocker! Děj plynul úplně přirozeně bez slabých míst. O tom jestli je reálné dát kapelu s úplným nováčkem tak rychle dohromady jsem nepřemýšlela a ono je to v podstatě jedno. Že to celé trvalo skoro dvě a půl hodiny, jsem zjistila až když byl konec. Ale abych jenom nechválila – pokaždé, když začal Sato zpívat, tak jsem se těšila, že ho konečně uslyším. Nedočkala jsem se ani ve finále. Škoda… důvod pro sebrání hvězdičky to ale u mě není. PS po druhém zkouknutí - doporučuju vyčkat i přes závěrečné titulky, protože se tam kromě parádní muziky objeví ještě jeden docela důležitý detail. :^)