Hmmm, no... Asi tak jsem se cítila po posledním díle. Mám pocit, že tak nedotaženou věc jsem už dlouho neviděla. "Skutečná" monstra se vypařila velice rychle a nastoupila ta, co jsou v nás. Že k tomu dojde, bylo jasné velice brzy. Uvidím, co přinese dvojka a budu doufat, že zodpoví otázky, na které jsem dostala pouze kusé a nicneříkající odpovědi. Plusem seriálu je skvělé obsazení a herecké výkony většiny aktérů. A stopáž díky které každý díl utekl jako voda, i když jsem čekala na něco, co celou dobu nepřišlo. 🙂
Začátek byl pro mě hodně zmatený, vůbec jsem se v lidech v nemocnici nevyznala, ale jak jsem se dostala do druhé čtvrtiny, zjistila jsem, že jsem zaháčkovaná docela dost. Skvěle napsaný seriál a skvěle zahraný. Chci mít takové doktory a lituju, že nejsem dítě, protože k Samurajovi (Mr. Sunshine - berte to jako kvíz) bych chodila víc než s chutí. A to OST, nádhera. Nebýt druhá série, šla bych do plnejch, Jenže je, tak si nechám rezervu. 🙂
Ale jo, taky mě to chytlo a zjistila jsem, že jsem uvízla v chapadlech. Nicméně, nemyslím si, že je to to nejlepší, co jsem od Korejců viděla. Možná je to i tím, že nejsem zastánce podobných jatek. A taky mi moc nesedl konec. Ten byl korejsky utahaný a já bych se bez něho obešla. I když jisté překvapení tam bylo. Tahle zápletka mě nenapadla. Stejně jako identita Bílého koně (i když tady jsem trochu tušila). Co mě ale překvapilo byla přítomnost Lee Byung-huna. Nezkoumala jsem vedlejší role a jeho přítomnost je u mě vždycky prostě top. 🙂
