Dneska to k filmu vezmu oklikou. Na kanálu Viasat History moc ráda sleduji pořady, které uvádí Tony Robinson. Jedním z nich jsou i Nejhorší profese v historii lidstva. Robinson v nich na vlastní kůži zkouší jak, a čím se museli lidé dřív živit. Tedy většinou. Pokud si dobře vzpomínám, tak o profesi stolicového sluhy jenom mluvil. A popravdě se mu ani nedivím. I když tenkrát šlo o tudorovskou Anglii, tak Lee Byung-hun vám celkem názorně ukáže, co za práci to vlastně bylo. Stejně jako popře platnost starého otřepaného, že i císař pán tam musí sám a pěšky. ;^)
Téma záměny dvojníků je oblíbené už od nepaměti, psal o něm třeba Alexandr Dumas ve svém Muži se železnou maskou. Výborný je i Princ a chuďas Marka Twaina. A právě tento román si tvůrci vybrali pro film Gwanghae, Wangyidoen namja. A zpracovali ho originálně a jako vždycky pěkně po svém.
Na jedné straně je král. Podezírající všechny z toho, že mu usilují o život. Zároveň je i slaboch, který nedokáže vzdorovat vzpurným ministrům, kteří se chtějí zbavit královny a jejího bratra.
Na druhé je pak komediant bavící na účet krále gisaeng a jejich hosty v jednom z veřejných domů.
Ne všichni ministři jsou proti královně, a tak když král vážně onemocní, v hlavě jednoho z nich se zrodí plán, s jehož realizací mu musí pomoct právě zmíněný komediant.
Ten nejdříve odmítá, ale nakonec se ukáže, že větším argumentem než měšec plný peněz, pro něho jsou slova lidé a vlast. Stane se tedy po dobu královy nemoci panovníkem.
V tom, aby svoji roli zvládl a nikdo nic nepoznal, mu pomáhá eunuch Jo. Ten velice brzy odhalí, že panovník nebude v rukou ministra pouhou loutkou a chvílemi se jeho rozhodnutími i docela dobře baví.
Teď se musím zastavit u jediné věci, která mě ve filmu zklamala. Tou byla královna. Ztvárnila ji Han Hyo-joo a já vážně nechápu, proč ji režiséři obsazují do podobných rolí. Tady byla úplně stejná jako v Iljimae. Unylá, koukající jako svatá Dalanevímkomu. Naštěstí tam nebyla zase tak často, aby mě otrávila úplně.
Raději se vrátím k hrdinovi celého filmu. Věděli jste, jak si takový král, co není král, krátí dlouhou chvíli? Třeba takhle: 
Podtrženo sečteno. Tohle je první film ze starého Joseonu, který se v mých očích naprosto vyrovnal mému milovanému The King and the Clown. Je úplně stejně dokonalý. Úžasná výprava, nádherný soundtrack a děj, který nenudí. Střídá se v něm smích i pláč. Chvíle, kdy je "chuďas" králem bych klidně ještě natáhla. Šibalství, které Byung-hunovi chvilkami hrálo v očích a občasný jemný humor, bylo jako balzám. Vždyť, kde uvidíte krále, který se před královnou ukrývá za plotem. Který utíká jako malý kluk, až při tom ztratí botu a který nade všechno miluje sladkou fazolovou kaši. Už teď se těším na reprízu.
