Jeden z dílů Humana mi zasadil pořádný úder. Přitom to byl mžik, jenže když se na plátně objevila Božská a mně došlo na čem to dva z hrdinů v kině jsou, tak jsem začala bulet s nimi. Classic je totiž jedním z nejhezčích korejských romantických filmů, které jsem kdy viděla. Četla jsem, že ho někteří označují za My Sassy Girl 2 (oba filmy mají stejného režiséra, kterým je Kwak Jae-young), ale to je totální nesmysl. Když se mě někdo zeptá, který z nich je pro mě hezčí, odpovím, že Classic.
Nebudu spoilerovat, kdo jste ho neviděli, podívejte se na příběh lásky dcery, která objeví deník své maminky a díky němu se vrací do minulosti, aby s ní na dálku prožívala její osudovou lásku a zjistila, že obě dvě mají velmi, velmi podobný osud. Té své se sama bojí, a když se začne odhalovat zásadní zápletka, otevřela jsem pusu dokořán a na těle se mi usadila husina, která se vrátila hned, když mi při Humanovi docvaklo, o co jde. A navzdory vedru, které teď je, ji mám zase. A to píšu jenom takové plky, které jsou vlastně jenom pro mě, protože mám prostě potřebu je ze sebe vysypat, abych se mohla vrátit k Nooně. Využijte pauzy, kterou vám dopřála
DoramaQueen a pusťte si třeba zrovna tenhle film. Věřím, že nebudete litovat.
Božská Noona Son Ye-jin si ve filmu zahrála dvojroli a pochopitelně, že výborně. Trailer bohužel není moc kvalitní, ale tak to u starších (napsat starých mi moje úcta k Božské nedovoluje ?) bývá.
https://www.youtube.com/watch?v=EOZWxGbQlzY
