foto1
foto1
foto1
foto1
foto1

Nejnovější komentáře

Děkuju. Už je to lep...
Moc děkujeme za titu...
Jo, už je to lepší. ...
díky Ainny za titule...
Taky jich mám víc. N...
    Marodění a neschopnost sedět u notesu na sobě přece jenom mělo něco pozitivního. Pokud jsem nespala, tak jsem četla. První knížkou a předvánočním restem byla Poslední aristokratka od Evžena Bočka. Podle knížky byl natočený i film a nejsem si jistá, jestli si ho někdy pustím. Není to špatné dílko, ale jeho styl humoru mi přišel tak nějak na způsob Kameňáků a spol. Párkrát jsem se uchechtla, ne že ne, ale prostě humorné situace byly laciné a pro mě někdy i za čárou. Cpát zvířatům léky na uklidnění podle své libovůle mi opravdu vtipné nepřijde. Ale možná je chyba u mě. Nevím, ale další knížky autora jsem odložila, že zatím ne. 5/10
   Tentokrát je to bída, nějak nebyl čas a večer spím snad už při venčení psiska. Přesto jsem něco málo přečetla. A když se tak dívám do kalendáře, tak do Vánoc už toho asi moc nestihnu.
   První knížka, o které se chci zmínit pochází z pera Han Mu-suk. Jmenuje se Setkání a moc se mi líbila. Chvilku jsem sice bojovala se jmény a českou transkripcí, ale po překonání začátku, jsem se do příběhu naprosto ponořila.
    Tak se mi zdálo, že vás moje plky o knížkách docela zaujaly, takže můžu pokračovat? Asi jo. A i kdyby ne, tak máte smůlu. Co chce ven, musí ven. Posledně jsem psala, že začínám číst Tatéra z Osvětimi. A přečetla jsem ho hodně rychle. Fakt, že jsem knížku přečetla během dvou dní, ehm nocí... u mě o něčem vypovídá. Času je málo a spím snad ještě raději, než čtu. Nevím, jak to vnímali jiní, určitě je tam leccos zkreslené. Konec konců to Lale vyprávěl až na sklonku života, pravděpodobně je děj i hodně zjednodušený, ale pro mě znamenal naději a víru. Lale i Gita měli bez pochyby ve vší té mizérii obrovskou dávku štěstí. Jejich láska je na pozadí ponuré doby a příběhu jako oáza s čerstvou vodou uprostřed pouště. 5/5

   K včerejšímu svátku jsem si o dva týdny dřív nadělila čtečku. Ne, neříkejte mi, že knížka je knížka. Moc dobře to vím, ale jednak už knížky nemáme kam dávat a druhak jsou poněkud neskladné a nemůžu s sebou tahat celou knihovnu. Sice je mi to k ničemu, ale ten pocit za to stojí. Do teď jsem četla v tabletu, ale ten je moc velký a podstatně těžší. Takže jsem se obdarovala čtečkou s podsvícením (Pocket Book, kdyby vás to zajímalo) a je úplně super! Za ty dva týdny jsem ji nabíjela jednou a to čtu fakt denně v posteli před spaním a někdy se mi povede i zašít v práci, když děti spí a nemám tam parťačku na pokec a kafe. ?
   Knížka Adama Johnsona je stejně absurdní jako komunistický režim sám. Čtenář doprovází hlavního hrdinu životem a nestačí se divit. Tím nemám na mysli ani tak komunistickou Severní Koreu (i když to je Absurdistán na kvadrát), jako autorův styl psaní. První část knihy je celkem jasná, i když se odehrává ve dvou liniích. Šok mě čekal v druhé části, protože bez varování přidal ještě jednu linii, která je napsaná ich formou a já nějakou dobu nevěděla, která bije.

   Tak jsme si s Eunkou a Sharrou říkaly, co jsme četly a hlavně, co si ještě chceme přečíst. Když už to chvilku trvalo, tak Eunku napadlo dát někam seznam těch knížek, které známe. Že prý už neví, o jakých jsme mluvily na začátku. No a já zase pro jednu zapomínám na druhou. Takže se o to pokusím a postupně sem naházím knížky východoasijských autorů, které jsme daly dohromady. K nim přidám i ty mimo asijské, které mají s východní Asií něco společného.
Pokud vám tu bude nějaká chybět, a že jich asi bude dost, tak dejte vědět a já ji přidám.

Přihlášení

Správa profilu

Odběr novinek

Už si nemusíte hlídat nové titulky tady na webu. Stačí se přihlásit k odběru novinek a nic vám neuteče.

captcha 

Kontakt

Kde ještě mě můžete najít:

Discord
Facebook - stránka
Akichan - dorama CZ/SK
MyDramaList

-----

© Ainny 2011 - 2020



Nenahrávejte prosím titulky z těchto stránek bez mého vědomí na jiné weby a nedělejte z nich hardsuby.
Vždycky je možné buď uveřejnit odkaz sem nebo se domluvit. Děkuji za pochopení.