Tak se mi zdálo, že vás moje plky o knížkách docela zaujaly, takže můžu pokračovat? Asi jo. A i kdyby ne, tak máte smůlu. Co chce ven, musí ven. Posledně jsem psala, že začínám číst Tatéra z Osvětimi. A přečetla jsem ho hodně rychle. Fakt, že jsem knížku přečetla během dvou dní, ehm nocí... u mě o něčem vypovídá. Času je málo a spím snad ještě raději, než čtu. Nevím, jak to vnímali jiní, určitě je tam leccos zkreslené. Konec konců to Lale vyprávěl až na sklonku života, pravděpodobně je děj i hodně zjednodušený, ale pro mě znamenal naději a víru. Lale i Gita měli bez pochyby ve vší té mizérii obrovskou dávku štěstí. Jejich láska je na pozadí ponuré doby a příběhu jako oáza s čerstvou vodou uprostřed pouště. 5/5

   K včerejšímu svátku jsem si o dva týdny dřív nadělila čtečku. Ne, neříkejte mi, že knížka je knížka. Moc dobře to vím, ale jednak už knížky nemáme kam dávat a druhak jsou poněkud neskladné a nemůžu s sebou tahat celou knihovnu. Sice je mi to k ničemu, ale ten pocit za to stojí. Do teď jsem četla v tabletu, ale ten je moc velký a podstatně těžší. Takže jsem se obdarovala čtečkou s podsvícením (Pocket Book, kdyby vás to zajímalo) a je úplně super! Za ty dva týdny jsem ji nabíjela jednou a to čtu fakt denně v posteli před spaním a někdy se mi povede i zašít v práci, když děti spí a nemám tam parťačku na pokec a kafe. ?