A je to tu zase. Já tenhle pocit a v hlavě znějící: Tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná, teď budou se mi všechna rána zdát, fakt nesnáším. Není to tak silné jako po Scarlet Heart, ale mám pocit, že kus mě je zase v čudu. Tohle byla vážně parádní jízda od začátku do konce, a i když vím, že víc dílů by mohlo dané věci uškodit, tak něco ve mně stejně křičí: Ještě! Já chci ještě! 🙈

   ↓SPOILER↓
  

 

 

Jak jsem se u toho posledního dílu bála zklamání, tak to se prostě nekonalo. Pro mě byl naprosto dokonalý. Paralela s patnácti lety zapomnění u jednoho a kómatu u druhého, byla úžasná a jeho lhaní, které občas prozradila jenom hra oči nebo nepatrné gesto, nemělo chybu. Žrala bych mu to i s navijákem! A samotné finále finále? No, bulela jsem. Jsem profi plačka a jemu fakt nedá žádnou velkou práci, aby se moje slzné kanálky rozhodly vyplavit čočky z očí. Jsou chvíle, kdy toho klauna ušatýho fakt nesnáším. Nebo miluju? 🤷