Možná jste si po O představovali jinak, ale když ono se u nás jí až kolem třetí a pak se jde, když jsem doma, přemýšlet. A to někdy trvá do pěti. Proto jsou titulky až teď. U nás v rodině je tohle usnínání kdykoli a kdekoli dědičný. A když to na mě padne, tak prostě musím. Zvykat si od září zase na práci, bude sakra náročný. 🤓 Tím spíš, když ještě do sedmnáctého poběží tahle pecka. Vstup do druhé čtvrtiny je, jak jinak, parádní. A ten konec... Ještě, že to přišlo už teď. Jinak by mě švihlo.

P.S. A nestalkujte tady a nestahujte dřív, že tohle dopíšu. Nebo se na to vykváknu! 😜😅😂