Toho názvu si moc nevšímejte. To ze mě mluví teplota. Kašel mám už týden, ale teď navečer si říkám, že je mi nějak divně. Tož sáhnu po teploměru a ono 37,8. Nic hrozivého, ale vzhledem k tomu, že u nás ve školce teď docela řádí střevajzna a další podobné radosti, vám nahraju titulky a jdu do peří. Stejně už bude tma. Udělám si čaj, zobnu si oražovou piluli a pustím si jeden ze seriálů. Uvidím, kolik toho zvládnu.


  
   Nebudu se opakovat, ale Hometown je vážně očistec. Je jako cesta, jejíž cíl na obzoru se vám s každým krokem spíš vzdaluje, než aby se blížil. Fakt doufám, že se to rozjede. Ne, že by mě to nebavilo, ale chemie mezi hlavní dvojicí je zatím nic moc. A Liška mi dokonce občas leze slušně na nervy. Za to Du-sik a vesničanky, tedy konkrétně babka, to je jiná písnička. Paní Kim Young-ok (ročník 1937!), je neuvěřitelně vitální a svoje party rozehrává fantasticky. Ať už to je teď Kim Seon-ho nebo to byl Lee Seung-gi nebo už dvakrát Lee Min-ho. V jejích scénách je tolik života a lásky ke své profesi, že to je prostě nářez.

   P.S. Těší mě, že se ještě neobjevil Lee Sang-yi, i když už to asi nebude dlouho trvat.