Jak bývá mým zvykem (pokud na to nezapomenu), po dokončení seriálu následuje film. Tentokrát jsem přeložila na přání DoramaQueen (a taky za její úžasnou grafiku, kterou mě zásobuje) korejský historický film Dorihwaga. A právě korejský název mi pěkně zavařil. V podstatě jde o slovní hříčku, která byla v titulcích docela zmatená. Jako v rámci děje je jasná i nejasná. Nechápete co? To nevadí. :^)

   Na tom, že jde o krásný film, který není tuctovka, to nic nemění. Příběh nadané Jin Chae-sun, která se narodila do nesprávné doby, nás zavede do světa pansori. Pansori je hudební směr typický právě pro Koreu. Vypráví příběhy. Dílem slovy a dílem písní. Dlouhá léta ho provozovali pouze muži, kteří museli hrát i ženské role. Důvod byl prostý. Ženy měly na veřejnosti zakázáno zpívat. Na zrušení tohoto zákazu měla velký podíl právě Jin Chae-sun, která zpěvu obětovala celý svůj život.

   Dorihwaga stejně jako pansori vypráví příběh, který je sám plný příběhů. Ale nejenom jich, je zasazený do nádherné korejské přírody a za ní nezůstává pozadu ani nádherná honosnost královského sídla.
   Hlavní role Dongliho - učitele zpěvu a autora šesti příběhů pro pansori se skvěle (jak také jinak) zhostil můj veleoblíbený Ryu Seung-ryong. Jin Chae-sun si s velkou chutí a zápalem zahrála Suzy. Přestože jsou každý jiný, tak chemie mezi nimi byla přímo hmatatelná. Ale nebojte se, není to milostný příběh mezi stárnoucím mužem a mladičkou dívkou, i když...

   No, přestanu tu plkat o ničem. Jenom jsem chtěla říct, že i když na překlad to byla hrozná práce, nelituju a jsem ráda, že jsem byla pomyslnou součástí filmu, který se mi hrozně moc líbil.

   Titulky