Téma šikany dělám i sleduju hodně nerada. Je plné zla a beznaděje. Ale bohužel i takový může být život a strkat hlavu do písku není řešení.
Run Boy Run je v podstatě jednoduchý film, ale jeho hloubka je ohromující. Velkou zásluhu na tom má famózní kamera, která v jednotlivých scénách využívá barev stejně jako bezútěšnosti a fádnosti zimy, kterými naznačuje pochmurnost celého příběhu. Nemenší podíl na celkovém dojmu má i hudba. Tam, kde bych čekala nástup dramatických tónů, se najednou ozvaly něžné a uklidňující motivy. Kontrast, z kterého jsem měla husinu. Tyhle navenek pomalé nízkorozpočtové filmy plné symboliky dělám ráda, protože ta pomalost mi dovolí se do hrdinů víc vcítit. Pochopit Do Wonovu bolest ze ztráty iluze. Stejně jako tu, která pro jeho kamaráda uvízlého v soukolí gangu není o nic menší. Spíš naopak, protože aspoň na chvilku zase zažije svých -náct v tom pravém smyslu slova.
Já vím, že to není film pro každého, ale stejně jako Hotel Venus nebo Beautiful Days mi jeho zpracování sedlo, takže času stráveného nad překladem nelituju. Občas si člověk musí udělat i něco čistě pro sebe. Jasně, to jsou v podstatě všechny překlady, ale u některých prostě víte, že to bude pecka a u jiných, že je uvidí jenom zlomek lidí a třeba se stahováním No Other Choice se nemůžou srovnávat. Přesto z nich mám radost a jsem vděčná za každé stažení a diváka, kterému jsem nabídla film, o který by jinak třeba ani nezavadil.
No jo, asi bych měla přestat mlátit prázdnou slámu a napsat k věci, co? Zkusit to můžu. Oba kluci byli výborní. Pokud jsem dobře koukala, setkali se poprvé právě v tomhle filmu. Rozhodně to ale nebylo naposledy. Hráli spolu v Search a My Man is Cupid, i když netuším, jestli se sešli ve stejných scénách, protože Jang Dong Yoon měl v obou seriálech hlavní roli a na Seo Byuk Joona zbyla jenom ta vedlejší. No a já měla oči jenom pro toho prvního, že ano?
Záporáci byli stejně odporní jako tyhle typy bývají i v reálu, takže si vůbec nezaslouží pochvalu za svoje výkony. Zato šikanovaní kluci si ji zaslouží na kvadrát. Byli skvělí. Ani se mi nechtělo věřit, že to hrají a jejich pláč a prosby mi rvaly srdce.
Ale abych nekončila moc depresivně, doporučuju, abyste si projeli fotky pod článkem, protože jeden ze záporáků měl neskutečné uši! A prosvítaly mu víc než Lee Joon Gimu na konci The Joseon Shooter. 🤭
