Mám za sebou první čtvrtinu výpravy do Gorya, v které už byla naznačena Wang Soova snad až hmatatelná osamělost, kterou pociťoval od dětství.
Zatím se to ale dá, když člověk ví, že ty nejhezčí chvíle má před sebou. Jenom škoda, že už ztratil svou divokost, která mu neskutečně slušela. Teď ještě vydržet, dokud nesundá masku, z které se jeho představiteli údajně točila hlava. No, mně se z něho točí, i když žádnou masku nemám. 🙈
U prvních tří dílů titulky seděly, čtvrtý a pátý jsem nepatrně upravovala, protože byly, byť o zlomek sekundy, zpožděné. Co mě ale pobavilo, byl pátý díl a v něm střídání ročních období. V jedné chvíli jde Hae Soo sněhem ve Wookových stopách, po chvíli s ním stojí v rozkvetlé zahradě plné kopretin, aby ve finále opět nasněžilo. Už si nepamatuju, jestli nás to trklo při premiéře (mám pocit, že jo), ale teď mě to praštilo do očí. 😉
