Byl pozdní večer, první máj / Večerní máj byl lásky čas / Ke sledování zval Nam Gilův hlas. Jajajaj! Zase se mi to povedlo! 😀
Že nevíte co? To ani neva. No prostě už po několikáté vydávám na prvního máje čerstvé titulky a vždycky do článku narvu i Máchův Máj. To víte, bývala knihovnice říznutá knihkupcem se nezapře. 😜
Během překladu posledních dvou dílů se toho stalo docela dost, proto to taky tak trvalo. Nejzásadnější je asi fakt, že mi začal odcházet stařičký (8 let je krásný věk, když dřel jako kůň) notebook a já musela rychle kupovat jiný. Nejdůležitější parametr byl podsvícená klávesnice a klaplo to. Je úžasné psát a lampičku mít jako podsvícení vzadu za notesem. Nádhera.
Ale abych se vrátila k překladu. Jsem ráda, že jsem se do Songu pustila, i když jenom pro pár věrných a pro sebe. Určitě si někdy dám repete. Děj ubíhal jak voda v řece, aby se ve finále trochu uklidnil a vytvořil tůni, která mi asi nedá spát. Bude druhá série? Asi ne, to už by něco problesklo, ale nevadí, já si ji napíšu ve své hlavě. Nebojte, otevřený konec se nekoná, i když...
Víc toho asi dneska už nevyplodím (ono je to tak lepší), snad jenom, že teď pojedu Cupida a film (12.12: The Day). Po filmu přijde na řadu s Cupidem na střídačku Tell Me That You.... Ale kdy to bude, netuším, protože budeme mít v květnu doma zase na tři týdny moje dífčátka z Japonska a priorita bude trochu jinde. I tak doufám, že mi zachováte přízeň a budu se těšit, že se zase u něčeho sejdeme.
