Kraj skal

Dovolená utekla jako voda v řece a já musela opustit kraj, který mám tak ráda. Tím jsou Lužické hory se svými hlubokými lesy protkanými pavučinou cest, na kterých celý den nepotkáte živáčka. Kraj, kde na vás co chvíli vykoukne skála, opuštěný řopík nebo prastarý hraniční kámen pamatující císařpána a bývalé majitele zdejších panství.

Vážně to mám v okolí Rynoltic a hlavně maličké vesničky Polesí moc ráda. Když jsem se velmi, velmi, velmi dávno (Připomíná vám to Sayuri? Bingo!) vzpamatovávala z chemoterapií, vzala mě sem kamarádka a tenhle kraj byl tím správným balzámem na moji duši. Od té doby jsme tu trávili část každých prázdnin, dokud moje mláďátka nevylétla z hnízda. Letos jsme se sem vypravili po letech znovu a bylo to jako se vrátit domů. Známá místa, hraniční kameny pořád na svém místě a ten klid a ticho... Prostě ráj.

Jestli tahle borovice pamatuje zmíněného císařpána, netuším, ale na Polesí z vyhlídky Havran shlíží už hodně dlouho, takže třeba jo. Možná pamatuje i pekaře, který byl kousek odsud zavražděn a na jeho památku je v lese rozcestí U pekařova kříže, aby se na mord nezapomnělo. Nebo možná dívku, kterou o kus dál v 19. století zavraždil zhrzený milenec.

Určitě ale nebude pamatovat císaře Karla IV, který v nedalekém Oybinu/Ojvínu na německé straně hranice nechal postavit na vysoké skále klášter a hrad. Dnes už ho připomíná jenom monumentální zřícenina (úvodní foto), která i tak člověka ohromuje svojí rozlehlostí a na rozum mu nejde, jak to tenkrát mohli lidé postavit. Když budete mít chuť, můžete se tam podívat alespoň virtuálně v albu, které jsem založila pro svoji přeslici v dálce, protože to tam miluje stejně jako já.

Relax mám za sebou a nezbývá než se vrátit do reality. Rekonstrukce webu je hotová, takže od zítřka se vrhnu na titulky. Restů mám až až a ještě koncem srpna začíná Lišák se Zombicí, na které se hodně moc těším. Nicméně o Lužických horách bych dokázala mluvit hodiny, takže možná někdy, až se mi v zimě zasteskne po létě, vyhrabu staré fotky a zase něco přidám, protože nejenom titulkováním živ je člověk. Jo a kdyby vás zajímalo, co na ty výlety naše piraňa, tak se raději ani neptejte. Nejlepší to prý bylo na přeložce u terasy. Ale náhodou na mrňavého puberťáckého bulíka, který nesnáší vedro ještě víc než já, se snažil a ťapal statečně. 🐕‍🦺