Poslední dobou se hodně píše a mluví o duplicitách. Někdo je za ně rád, někdo zase nerad a někdo je má jako koníčka.
Občas se i mě někdo zeptá, proč překládám film, ke kterému už české titulky existují. Těch důvodů může být víc, ale na jeden je odpověď vlastně docela jednoduchá: protože samotná existence titulků ještě neznamená, že mi jejich podoba vyhovuje.
Nejde o to, že bych chtěla shazovat práci někoho jiného. Každý překladatel má svůj styl, každý se někdy splete a u titulků navíc člověk často pracuje s anglickým překladem, který sám nemusí být úplně přesný. Když jsem se ale na existující titulky k filmu Escape podívala, zjistila jsem, že během sledování neustále narážím na věci, které mě ruší.
Některé věty byly přeložené příliš doslovně, takže sice připomínaly anglickou předlohu, ale jako český dialog příliš přirozeně nezněly. Například věta „Nemůžeš tu zůstat a neodcházet?“ sice možná kopíruje stavbu originálu, jenže česky by člověk spíš řekl: „Nenechávej se propustit a zůstaň tady.“ Podobných míst tam bylo víc. Postavy pak občas nemluvily jako živí lidé, ale jako někdo, kdo právě překládá anglickou větu slovo po slově.
Důležitou roli pro mě hrálo také prostředí Severní Koreje. Když postavy mluví o Jihu nebo o Straně, nejde jen o obyčejné označení světové strany či libovolné politické strany. V jejich světě jsou to pojmy s konkrétním významem, a proto jsem je psala s velkým písmenem.
Podobné to bylo se psem jménem Thunder. Anglické jméno mi u psa ze severokorejské vesnice připadalo nepravděpodobné a hlavně působilo jako nepřeložený pozůstatek anglických titulků. Proto se v mém překladu jmenuje Blesk. Nejde o žádnou zásadní věc, na které by stál celý film, ale právě takové drobnosti pomáhají vytvořit prostředí, kterému lze věřit.
Nechtěla jsem přijít ani o vztahy mezi postavami. Když jedna z nich osloví druhou jako „Piano bro“, nestačilo mi napsat pouze „Klavíristo“. To sice souvisí s klavírem, ale úplně se tím ztratí jejich společná minulost, blízkost i zvláštní pouto. Proto vznikl „brácha od klavíru“. Možná je to nezvyklé oslovení, ale právě takové má být. Není to označení povolání, nýbrž člověka, který pro něj kdysi něco znamenal.
Stejně tak jsem se snažila, aby každá postava mluvila po svém. Dong Hyuk může být hovorovější, vojáci a důstojníci zase používají jiný způsob vyjadřování. Překlad podle mě nemá pouze sdělit, co kdo řekl. Měl by pokud možno zachovat i to, kdo to řekl, komu a v jakém okamžiku. A tohle je to, co mě na tom pořád baví. Ne otrocký překlad, ale hraní si s češtinou. A při vší skromnosti 🤭 si myslím, že právě tohle mi jde a že proto jsou moje titulky takové, jaké jsou. Ono už na střední mi ruštinářka říkala: „Davidová, ty tu písemku napíšeš slohově tak skvěle, že ti tu čtyřku vždycky budu muset dát.“ A to jako fakt. Nesnášela jsem ruštinu a nesnáším ji pořád.
Mohla jsem tedy sáhnout po hotových titulcích, upravit několik výrazů a jednoduše to zveřejnit (no dobře, ani jedno z toho bych neudělala). Jenže po pár scénách mi bylo jasné, že bych nakonec stejně předělávala jednu větu za druhou. A když už mám nad každou replikou přemýšlet, dohledávat souvislosti a hlídat význam i charakter postav, dává mi větší smysl udělat si vlastní překlad.
Ne proto, že ten předchozí nesmí existovat. Ale proto, že já bych ten film chtěla sledovat jinak a určitě ne s kostrbatým doslovným překladem. Někomu to tak vyhovuje, mně bohužel ne a mám tu výhodu, že si s tím můžu pohrát sama. Neříkám, že líp, ale prostě po svém. Myslím, že tohle jako odpověď na vaše otázky ohledně mých občasných duplicit stačí. Nebo snad ne? 😉
P.S. Na Facebooku jsem byla upozorněna, že thunder není blesk. Není, je to hrom, ale podle mě je našemu divákovi Blesk jako jméno pro psa bližší. Na rozdíl od ponechání anglické verze dává to jméno větší logiku. A kdo mě zná, ten ví, že se anglických titulků prostě otrocky nedržím a ani s tím nebudu začínat. Ať se to někomu líbí, nebo ne. 😉
