Jako odpočinkovou pauzu po maratónu jsem si naordinovala překlad filmu The Book of Fish. Důvod byl jednoduchý, byl jím jeho tvůrce Lee Joon-ik. Bude to znít nadneseně nebo úplně blbě, ale tenhle pán mi tak trochu změnil život. Nevím, jestli bych nezůstala u Japonska, kdybych kdysi dávno neviděla jeho The King and The Clown, které mě naprosto dostalo a já toho chtěla s tím krásným jemným klukem vidět víc a víc a titulky nikde.
Od té doby už utekla spousta vody a Lee Joon-ik každým svým filmem dokazuje, jak moc mi je jeho způsob vyprávění blízký. Ať už šlo o Sowon, Happy Life nebo Sunny. Nebo ty historické, které jsem překládala, kromě jíž zmíněného Krále a klauna to byl i princ Sado se svým nešťastným osudem nebo teď Kniha o rybách vyprávějící o učenci odsouzenému do vyhnanství, v kterém potkává mladého rybáře prahnoucího po vědění. Oba muži si k sobě najdou cestu a z jejich spolupráce vzniká nádherné přátelství. Film vznikl na základě předmluvy ke knize a rozvíjí ji. Není pro ty, kteří mají rádi akci, protože plyne jako voda v zátoce, kam se bouře dostane jenom zřídka. Donutí k zamyšlení a závěrečná scéna je se svojí symbolikou přesně v duchu svého tvůrce. To je asi všechno, co jsem chtěla napsat k filmu, jehož černobílá kamera mu dává punc starých časů, aby nakonec odhlalila, proč si režisér vybral právě tenhle způsob vizualizace.
✍️ ✍️ ✍️