A je to tu zase. Já tenhle pocit a v hlavě znějící: Tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná, teď budou se mi všechna rána zdát, fakt nesnáším. Není to tak silné jako po Scarlet Heart, ale mám pocit, že kus mě je zase v čudu. Tohle byla vážně parádní jízda od začátku do konce, a i když vím, že víc dílů by mohlo dané věci uškodit, tak něco ve mně stejně křičí: Ještě! Já chci ještě! 🙈
↓SPOILER↓
Jak jsem se u toho posledního dílu bála zklamání, tak to se prostě nekonalo. Pro mě byl naprosto dokonalý. Paralela s patnácti lety zapomnění u jednoho a kómatu u druhého, byla úžasná a jeho lhaní, které občas prozradila jenom hra oči nebo nepatrné gesto, nemělo chybu. Žrala bych mu to i s navijákem! A samotné finále finále? No, bulela jsem. Jsem profi plačka a jemu fakt nedá žádnou velkou práci, aby se moje slzné kanálky rozhodly vyplavit čočky z očí. Jsou chvíle, kdy toho klauna ušatýho fakt nesnáším. Nebo miluju? 🤷
✍️ ✍️ ✍️
Ten konec mi přišel geniální. Člověk musí přemýšlet, jestli fakt ztratil paměť, nebo jestli v tom hrálo roli to jejich sebemrskačtví a on cítil takovou vinu, že ji nemohl unést. Díky novináři, který byl super, se přikláním k té druhé variantě. Svým způsobem mi to připomnělo konec Two Weeks. Tam taky bylo potřeba začít pomalu od začátku...
OST bylo perfektní!
Taky jsem myslela, že to bude akční až do konce, ale i tak se mi ten poslední díl moc líbil, takže absolutní spokojenost. :)