Crash Landing On You - 8. díl

Ale řeknu vám, brala jsem si nemluvnýho kliďase. Nemluvný je můj chlap pořád, což je někdy dobře, protože já toho doma namelu za dva, ale do kliďase má daleko asi tak jako já do Božské (prý důsledek života se mnou, hmm trošku drzej je). Třeba dneska ráno, kouknul z okna, vletěl za mnou do ložnice a vztekal se, že někdo venčí psa a nemá roušku. Psa pochopitelně nemyslel. Nemluvnost byla ta tam a vřískal tu, že jemu se to v práci zařezává do uší, takže ještě párkrát a uši mít nebude, bo mu odumřou a odpadnou. Že to má na hubě i s cestou tam a zpátky pomalu čtrnáct hodin a ten pitomec venku si to nemůže vzít, i když jde jenom se psem! Jako já ho chápu, ale k čemu to je se rozčilovat s něčím, co stejně nezmění.Jak říká můj táta: Rozčilovat se znamená mstít se na svém zdraví pro blbost druhých. I když tady to tak úplně neplatí, protože blbost několika ignorantů může ohrozit nás všechny. Takže chraňme druhé a doufejme, že i oni budou chránit nás. Až to všechno skončí, sejdeme se na kožním, protože polovina národa bude mít z těch roušek lišej.

   Držte se, opatrujte se a já jdu na finále My Country. Zítra ráno jdu do práce a co bude dál, netuším. Nás nezavřel stát, ale obec, i tak si ale myslím, že minimálně do Velikonoc se školka neotevře a my budeme mít jenom služby na zalévání kytek, kontrolu že je všechno v cajku a tak. No, uvidíme. O tom jsem ale nechtěla psát, jenom jsem chtěla říct, že si myslím, že se s Bang-wonem a ostatními rozloučíme v úterý. Díl má málo řádků, takže to bude v cukuletu. Teď začnu, zítra dodělám, v úterý opravím. Pak vstoupíme do druhé poloviny Přistání a v pátek začíná šéfkuchař Eric! Vyšlo mi to dokonale. ? Páček a koronaviru zmar!