Tak jsem zase tady a ani to tak dlouho netrvalo, i když na druhou stranu to mohlo být i rychlejší, ale nevadí. Navzdory tomu, že jsem od pondělí doma, mám docela problém se soustředit. Korona útočí ze všech stran, a i když člověk dělá maximum toho, co může, tak je závislý na tom, aby byli ohleduplní i ti okolo. Ale musím říct, že dneska jsem musela jít tátovi nakoupit a v Lidlu jsem byla hodně překvapená. Všichni měli zakryté obličeje, prodavačky i ti, co si brali pečivo (včetně mě) používali rukavice. Ve frontě jsme byli na dva metry od sebe a byl tam takový nepřirozený klid. Vážně hrozně zvláštní to bylo.Život je stejně zvláštní, nosím roušku už dobře šest let. Je fakt, že hlavně když mrzne, ale nosím. V práci se ženské i ušklíbaly a dneska? Šijí jako blázni... Já nešiju, ale pár z těch, co jsem měla doma, jsem rozdala. Snad aspoň trochu obdarovaným pomůžou a ostatní si uvědomí, že moje "posedlost" Jižní Koreou není úplně od věci. ?
A teď už běžte koukat a přemýšlet o tom, jak tohle všechno asi dopadne...
✍️ ✍️ ✍️
Drž se.
Drž se.