Myslela jsem, že tenhle týden dodělám Discovery, ale bohužel budu muset všechno posunout. Začátkem týdne jsem VIP v článku k Hotelu psala, že máme nemocnou kočičku. Léčba bohužel nebyla úspěšná. Včerejší noc strávila s námi doma a dneska ráno odešla za Duhový most. Je mi hrozně smutno. Veškeré dohadování mi přijde malicherné a dětinské. V životě jsou mnohem důležitější věci. Minimálně zítra si dám od počítače pauzu, protože se stejně nemůžu na nic soustředit. Bolí to. I když už jsem to prožila několikrát, je ta bolest pořád stejná. Ale vím, že mi to za ni stojí. Těch deset let lásky, mazlení a vrnění na klíně mi za ni stálo. Neumím si představit život bez chlupáčů doma, i když za to pak musím zaplatit tuhle slzavou daň. Uvidím, jak se budu cítit v neděli, a když to bude lepší, tak dodělám ten předposlední díl. Mějte krásný víkend a já se brzo ozvu.
✍️ ✍️ ✍️
Příští týden rozjedu i film, aby se to moje smutnění nestalo patologickým.
Vzdy ked sa to stane, tak ma obcas napadne jak by sa sucasny chlpac znasal s tym predoslym.
Takze sa drz a nejake titulky nech ta netrapia.
Navíc věřím, že každá kočička za sebe pošle náhradu. Když před třemi lety umřel mourovatý kocourek, tak týden na to ke mně cestou do práce přiběhlo mourovaté kotě. Nikdo mi nevymluví, že mi Arang do cesty neposlal právě on.