Minulý týden jsem se s tím pěkně crcala, ale nějak to prostě nešlo. Přitom mě to fakt hodně baví. Jednotlivé charaktery jsou vykreslené víc než dobře. Ovšem dominuje ten Ericův. A to nepíšu proto, že jsem na něho zatížená. Pánové prominou, ale tohle je snůška těch nejhorších mužských vlastností a čočka, kterou dostává, mu právem patří a já mu ji přeju.
Zase se vrátíme do minulosti a pootevřou se nám dvířka do třinácté komnaty. A to hned ve dvou směrech, oba ale mají na mysli stejnou událost. To pootevření je těžké hlavně pro Tae Haa, který si začíná uvědomovat svůj nedostatek empatie a svoji sebestřednost. Ale že by si to přiznal, to zase ne. Naproti tomu hlavní hrdinka názorně ukáže ženskou utkvělou představu o tom, že muž je empatický a přiběhne na zavolání, protože mu všechno dojde. Milé dámy, nedojde. Oni nám do hlav vážně nevidí a pokud udělají, co nám na očích vidí, pak je to pouhopouhá náhoda. A kdyby se takový hodňas přece jenom našel, pak by s ním byla zatracená nuda! Ti grázlíci jsou mnohem, mnohem přitažlivější. No ne?
P.S. Musela jsem sem vrazit oba udělané gify, když to pánové tak krásně rozjeli!
