Strana 3 z 3
Myslela jsem, že tu budu psát tak nějak průběžně, ale ono to nešlo. Ponořila jsem se do příběhu tak, že jsem na nic jiného neměla ani pomyšlení. To vlastně nemám ani teď, ale když se z toho nevypíšu, tak to zapomenu. Jenže čím začít. Koncem? Asi jo. Docela často na konce korejských seriálů nadáváme, ale tady nemůžu říct ani popel. Tak strhující, šokující a v závěru kouzelný poslední díl jsem už hodně dlouho neviděla.
Když jsem v titulcích zahlédla, že Hae-won zemřela, tak jsem měla, co dělat, abych nezavřela notes a nevypustila hodně neslušné slůvko. Docela bych chtěla být u toho, co to udělalo s vámi. Já viděla, že mě čeká ještě patnáct minut, takže jsem odmítala uvěřit. Ale co vy? Vy koukáte v přehrávači a tam zbývající čas nemusí být vidět. Kdo myslel, že to je konec a hezky peprně si zaklel? Přiznejte se. ;^)
Poslední scénu jsem si pak pustila snad desetkrát. Jednak jsem upravovala titulky a druhak byla prostě nádherná. Maličko mi připomněla Fénixe. Tím jeho načasováním. I tady bylo hodně důležité a hlavní hrdinové se prostě museli setkat v tu správnou chvíli.
Něco z toho, na co jsem se těšila, nevyšlo. Ale díky tomu konci vím, že někdy v budoucnu k tomu dojde. Nebo aspoň já chci, aby k tomu došlo a můžu si to představovat.
A ještě jednu scénu musím zmínit. Tu, v které Min-woo přesvědčuje Hae-won, aby šla na operaci. Až jednou někde zase zaslechnu Schubertovu Serenádu vybaví se mi právě tahle scéna. Tak plná naděje a bolesti.
Bože, já jsem toho tak plná, že nevím, co psát. V hlavě se mi mele páté přes deváté. Já prostě tyhle pomalé příběhy, které někoho můžou nudit, miluju. Nevadí mi, že se v podstatě řeší jedno a to samé dokola. Ono jde o to, jak se to řeší. A kdo to řeší. Tady to byl herecký koncert doprovázený nádhernou hudbou i kouzelnou scenérií. Nevěřila bych, že šest lidí dokáže utáhnout 20dílný seriál. Jasně, postav tam bylo víc, ale v 95 % času byl v záběru někdo z těch šesti a mě nenudila ani jedna jediná vteřina. Nevím, jestli ještě někdy narazím na takhle krásný příběh. Určitě se mi bude v budoucnu líbit spousta dalších věcí. Ze spousty budu určitě rozhozená, ale Summer Scent je jenom jeden. Na ten se zapomenout nedá.
Smutnou nevěstou se loučím s Vůní léta. Nezapomeňte se podívat do
Galerie, kde je tradičně spousta obrázků.
✍️ ✍️ ✍️
První díl - Min-woo vejde do kanceláře a po přivítání se ho kamarád ptá:
86
00:09:10,129 --> 00:09:12,154
Jaký je to pocit,
vrátit se po třech letech?
Takže tak nějak předpokládám, že odjel krátce po tom, co Un-hae zemřela. :roll:
První díl - Min-woo vejde do kanceláře a po přivítání se ho kamarád ptá:
86
00:09:10,129 --> 00:09:12,154
Jaký je to pocit,
vrátit se po třech letech?
Takže tak nějak předpokládám, že odjel krátce po tom, co Un-hae zemřela. :roll:
Druhými narozeninami je myšleno, že se znovu (tedy podruhé) narodila. Ne, že je to dva roky od operace.
Druhými narozeninami je myšleno, že se znovu (tedy podruhé) narodila. Ne, že je to dva roky od operace.
Jenom trošku. On už ví, že moc tlačit nesmí, bo se pak šprajcnu. Ale teď už je spokojenej, protože ví, že až udělám patnáctou Císařovnu, tak pojedu jenom Summer. To se nedá, já všechno hrozně prožívám a už nevydržím čekat.
Jenom trošku. On už ví, že moc tlačit nesmí, bo se pak šprajcnu. Ale teď už je spokojenej, protože ví, že až udělám patnáctou Císařovnu, tak pojedu jenom Summer. To se nedá, já všechno hrozně prožívám a už nevydržím čekat.
Naifko, to nejhorší nás teprve čeká...
Naifko, to nejhorší nás teprve čeká...
Ó, děkuji.
Ó, děkuji.