Na konci pátého dílu odložil Samuraj svoji chladnou masku a svojí touhou, dotknout se aspoň cípu sukně Ae-sin, prozradil svoje city. Dosáhl svého, ale pro Ae-sin to byl (myslím) okamžik plný pokoření, které jí vehnalo slzy do očí. I když ho kdysi zachránila a tvrdila, že lidi neposuzuje podle původu, její chování tomu nenasvědčovalo. Nevím, nakolik to Samurajovi došlo, ale řekla bych, že úplně, protože po zmíněné scéně došlo k prolnutí záběru na poníženou Ae-sin a jeho osamělému odchodu v dešti. Protože navzdory tomu, že je obklopený svými muži, pořád zůstává synem řezníka, jehož řemeslo patřilo k těm "nejšpinavějším" a on vyrůstal na okraji společnosti.
Celou scénu pak završí kapka stékající z rukojeti meče a znázorňující pláč jeho srdce, protože pro samuraje je jeho meč součástí jeho já. Chlapi přece nepláčou a drsňáci už vůbec ne.Možná jsem úplně mimo a záměr tvůrců to nebyl, ale já to v kontextu tak vnímala a vzhledem k tomu, že východoasijská kultura je plná symboliky, si myslím, že zase tak daleko od pravdy nejsem. Pořád jsem na začátku, ale tenhle seriál se mi začíná dostávat pod kůži a vůbec bych se nedivila, kdyby se pro mě stal jedním z těch nezapomenutelných. Cítím obrovský vděk a pokoru, že ho mám na klávesnici zrovna já.
✍️ ✍️ ✍️
Nezdržuješ. Jsem ráda, že to někdo cítí stejně jako já, protože většinou se tu rozplývám sama.
Nezdržuješ. Jsem ráda, že to někdo cítí stejně jako já, protože většinou se tu rozplývám sama.
Já o tom psala DQ už během překladu, ten začátek dílu mi způsobil zimomriavky a byla jsem z toho úplně hotová. V noci jsem měla nějakou poetickou.
Cituji lioncel:
Nesahej mi na něho!!! On je tak hrozně moc nešťastnej. A ještě bude za křena!
Já o tom psala DQ už během překladu, ten začátek dílu mi způsobil zimomriavky a byla jsem z toho úplně hotová. V noci jsem měla nějakou poetickou.
Cituji lioncel:
Nesahej mi na něho!!! On je tak hrozně moc nešťastnej. A ještě bude za křena!