Hezký bratr, který mě vytočil

   Začnu hlavní hrdinkou. Jednak je dáma a druhak je mojí jedničkou od prvopočátků. Son Ye-jin a její Jin-ah. Nevím, co a s kým by musela hrát, aby to hrála tak mizerně, že bych jí neuvěřila. I v téhle roli byla naprosto uvěřitelná a já mám pocit, že svoji roli nehrála, ale prostě jí žila. Uťápnutá Jin-ah mě hodně překvapila. Od začátku jsem byla přesvědčená, že ona bude tím slabším článkem nerovného páru. Dokud měla svoji lásku, stala se z ní silná baba, která je schopná čehokoliv. Postavit se rodičům, postavit se šikaně na pracovišti. Prostě nepřátel se nelekala a na množství nehleděla. ? Jenže ve chvíli, kdy JEHO ztratila, na chvilku zeslábla a nechala se semlít společností. To mě zklamalo. Na druhou stranu to bylo tak krásně lidské a pochopitelné, že to seriálu přidalo na věrohodnosti..    Koho mi ale líto nebylo ani trochu, byl Jun-hui. Ten Jun-hui, který měl na začátku hubu plnou keců, jak všechno zvládnou, a nakonec to byl on, kdo zbaběle utekl. Hrozně se mi líbilo, jak mu to v posledním díle Jin-ah vrazila s tím, že se s ním rozejít nechtěla. Že to on se urazil jak malý kluk, utekl a nechal ji v tom máchat pěkně samotnou. Co měla dělat? Ona, která od problémů neutíkala, ale potřebovala oporu, která v danou chvíli selhala. Okecávat to tím, že to chtěl kvůli ní, a že prostě pojedou a basta. Když ne, tak se urazil a vůbec mu nedošlo, že se chová úplně stejně, jako její nadřízení. No, ale hlavně, že v tom posledním díle mu to došlo a já mu mohla odpustit. Jeho představitele Jung Hae-ina mám už nějakou dobu v hledáčku. Miluju jeho sladký úsměv a tohle byla role přesně pro něho a myslím, že z něho nějakou dobu nespustím oči. Zamilovaný Jun-hui, byl prostě zamilovaný a kouzelný... ?    Klišé o tři roky později neřeším, už jsem to někde psala, že mám ve svém okolí pár, kterému neuškodilo ani o deset let později a dalších víc než deset už spolu jsou. Takže ano, věřím, že láska může tak dlouho vydržet. Tady to byla nutnost k vykreslení jednotlivých charakterů. A právě i k vysvětlení toho, jak to před těmi třemi lety oba dva cítili. Bylo krásné vidět, jak Jun-huiovi dochází, že se zachoval zbaběle a on je tím, na kom leží větší díl viny. Žena není a nemůže být jenom maňáskem na mužské ruce. Tohle je přesně rukopis režiséra Ahna, který se ve svých seriálech obrací proti korejské společnosti a poukazuje na její nešvary. Tím byla i zápletka sexuálního harašení na pracovišti. Ta byla tady zpracovaná úplně mistrně a přesně poukázala na charaktery jednotlivých účastníků.

   Kritice neušli ani rodiče jako takoví. Dominantní snobská matka a chápavý otec, který si ale doma neumí dupnout. Líbila se mi postava bratra, kterému vztah jeho kamaráda a sestry otevřel oči, a který pochopil, že by mohl dopadnout stejně jako sestra, pokud se bude jenom dívat.    Seriálu neuškodila ani delší stopáž, která byla vyplněná mimo jiné i nádherným a netradičním soundtrackem. Celou dobu mi znělo v hlavě "Zpívání v dešti" a byla jsem ráda, že ho připomněli i tvůrci a dali film do televize v jednom z prvních dílů. Divák s romantickou duší si musel přijít na své, protože oba hlavní hrdinové si dokonale sedli a oba hráli s takovou lehkostí, že už se pochopitelně objevují fámy o jejich vztahu i mimo kameru. A je to vidět i na záběrech mimo scénu, dost často končili se smíchem. Když se sejde dobrý scénář, skvělý režisér a výborní herci, tak prostě musí vzniknout netradiční, civilní a hlavně uvěřitelné dílo. A to, i když ten předposlední díl a Jun-huiův utěk mě fakt dožraly. ?