Zrozená z popela

  
   Může tak jako Fénix i láska vstát z vlastního popela a jít dál? A pokud ano, nakolik je důležité načasování, kdy se ti dva setkají? Zrovna tohle jsou ústřední motivy, které provázejí celý seriál Bul Sae, nebo chcete-li Phoenix. Na začátku je velká láska. Tak velká, že se sice snaží za sebou pálit mosty, jenže zapomene zavřít zadní vrátka. A tím jsme u toho načasování. Ti dva se prostě ještě setkat neměli. A bájný pták štěstí sám sebe poprvé spálil...


   Nebojte se, nebudu psát, co bylo dál. Na to už se musí podívat každý sám. Tohle je vlastně jenom úvod k mým dojmům, které je strašně těžké hodit na sklo, když nechcete spoilerovat, ale zároveň potřebujete nějakou vrbu.

   Ti, kdo mě znají, vědí, že jsem se k Fénixovi dostala úplně náhodou, když jsem na YouTube lovila písničky Lee Seung-chula. Rozhodnuto bylo prakticky ve chvíli, kdy jsem narazila na Destiny a zadívala se na klip. Už v té chvíli jsem věděla, že do toho prostě musím jít. A nejlépe hned.

   Když jsem s překladem začínala, byla jsem přesvědčená, že mojí jedničkou bude od začátku do konce Lee Seo-jin (Sae-hoon). Klidně bych si na něho i vsadila. A pak tu sázku pěkně projela. Díky charakteru role a jejímu ztvárnění začal Seo-jin pomalu ale jistě zaostávat a dýchat na záda Ericovi. Jeho role byla prostě skvělá a výborně zahraná! Člověk ho musel milovat. A to i přes to, že přišla chvíle, kdy se nezachoval zrovna košer. Jenže už Karel IV. v Noci na Karlštejně říká něco v tom smyslu, že jenom ty lidské slabosti jsou omluvitelné, které pocházejí z lásky. A na Erikovu postavu to přesně sedne. Má jenom velkou smůlu, že v Koreji holt Noc na Karlštejně neznají a chybovat se tam neodpouští.
   Zajímavé je, že stejně jako mužské role u mě dopadly i ty ženské. Lee Eun-joo (Ji-eun) mám jako herečku moc ráda. Eun-joo hrála svoji roli dobře. Hlavně v úvodních epizodách byla kouzelná, pak ji bohužel trochu semlel život a ona na sebe vzala všechny viny světa. A dlouho, předlouho se z téhle ulity dostávala ven. Trochu jsem se bála, že už v ní zůstane, ale zároveň jsem ji chápala. Stejně jako Ericova role byla i ta její skvěle napsaná. To, jak se vyvíjel její vztah k Jung-minovi (Eric), se v korejských seriálech moc často nevidí a byla to jedna z linií, které se mi na ději líbily.
   Ovšem prim mezi ženami hrála Jung Hye-yung. Pokud vám jméno nic neříká, tak můžu napovědět - vrchní paní Chun z Gu Family Book. Už jste doma, co? Nevědět, že je to ona, tak nevím, jestli by mi to došlo. Jako Mi-ran je úplně jiná a její výkon famózní. Nevěděla jsem, jestli ji mám litovat nebo nenávidět. Možná obojí. Scény, kdy během minuty mění výraz tváře od zamilovanosti přes nenávist až po šílenství, to je prostě herecký koncert. Bohužel neměla tolik prostoru jako Eric, nicméně stejně byla nepřehlédnutelná.    Další věc, která se mi líbila, byla vedlejší čtveřice. Ta se postarala o odlehčení. Vývoj jejich vztahů mě překvapil a musím říct, že i potěšil. Nakonec ti čtyři dopadli úplně jinak, než jsem čekala. S tím souvisí i to, že se mi líbilo podání vztahu mezi Ji-eun a její sestrou. Stejně jako to, že zůstal nezodpovězený vztah Sae-hoona a matky Ji-eun. Ale ono by se ke konci našlo těch otazníků mnohem víc a tak to mám ráda. Ani v životě se člověk nedozví všechno, co by chtěl. A já si ráda pro sebe na ty otazníky odpovídám.
   Tím výčet mého nadšení nekončí, protože muzika... Seriálová hudba dokáže povznést i průměrnou záležitost k vrcholu, stejně jako nadprůměrnou srazit. Tady přesně dokresluje děj. Zamilovala jsem si tóny klavíru, které se ozývaly v určitých chvílích. Sladký hlas Seung-chula jsem si zamilovávat nemusela, ale vždycky když začal podkreslovat děj, tak jsem přestávala dýchat. Tak nějak si představuju dokonalost. Jednu z písniček si zazpíval i Lee Seo-jin. A dokonce se dostal i na pódium. ;^)

   Fénix mi prostě sedl od úvodního setkání s videem až do posledního dílu. Miluju romantiku, a když je tak jako tady ve finále okořeněná napětím, tak je to pro mě ideální stav. Seriál jsem rozhodně neviděla naposledy,

   Tady bych mohla přestat plkat, ale nepřestanu, protože ještě mi zbývá napsat, o čem to Seung-chul vlastně zpíval. Moje Múza se toulá bůh ví kde, takže se o veršování nebudu pokoušet. Ale v tom textu je vlastně celý seriál. Pokud vás slova písničky zajímají, pak stačí číst dál.