Daemang - finále!

   Tak máme dobojováno. Já i hrdinové Daemangu. Doděláno jsem měla už včera, ale na korektury posledního dílu nezbyly síly. Blbne mi klávesnice (kdyby tu byl nějaký ajťák, uvítala bych jeho rady). Když píšu, tak najednou celá ztuhne (externí funguje v pohodě), po chvilce se rozeběhne a dopíše to do místa, kde jsem psát přestala. Hrozně mě to rozčiluje, a proto jsem celý víkend gůglila a vrtala se v počítadle. Bez úspěchu. Asi už mi zbývá jenom poslední možnost. Celková přeinstalace, které jsem se snažila vyhnout. Jestli nepomůže ani to, tak to bude v řiti. Notes je v záruce a mně se vůbec nechce ho posílat až do Brna. Tím spíš, že za chvilku začne Pretty noona.Na čem překládat bych měla, ale já chci překládat na svém notesu. :^))) Ale teď už zpátky k seriálu. V celém článku si malinko zaspoileruju.
  
   Vlastně se chci vrátit jenom k Si-youngovi. Celou dobu mi strašně vadil. Byl mi skoro odporný, ale jak se blížil konec začínala jsem ho chápat. Vždyť on chtěl jenom jedno. Aby ho měl někdo rád. Tu, která ho milovala, ve své zaslepenosti neviděl. V posledním díle mi ho bylo hrozně, ale opravdu hrozně líto a prakticky všechno jsem mu odpustila. :^))) Skvěle napsaná a zahraná postava.

   Jinak jsem ráda, že mám překlad za sebou. Nad nekvalitou titulků jsem se vztekala mockrát. Bylo to tak náročné, že si myslím, že jsem titulky (například ty/vy) úplně neuhlídala. Nemohla jsem se pořádně soustředit. Omlouvám se za zhoršenou kvalitu, ale nelituju, že jsem tenhle seriál udělala. :^)
   A na úplný závěr jedna perlička. Nevím, jestli se mi to zdá, ale řekla bych, že štítek na spodku šálku do Joseonu zrovna moc nepasuje. :^)))