A Moment to Remember

   Od dětství jsem se naprosto vědomě vyhýbala smutným příběhům. Malou mořskou vílou počínaje a Romeem s Julií konče. Stačilo mi, že bulím dojetím u dobrých konců, nepotřebuju, aby mě při tom ještě bolelo u srdce. Jenže pak jsem objevila Moment pro vzpomínku. Přesně si pamatuju ten večer. Bylo 29. prosince 2011 a já byla sama doma. Sebrala jsem v sobě všechnu odvahu a pustila si svoji milovanou Son Ye-jin...   
  
   Ve chvíli, kdy jsem začala tušit o co jde a i když už jsem to věděla, tak jsem pořád čekala na zázrak. Bylo jasné, že nepřijde, ale já ho moc, ale opravdu moc chtěla! I dneska - víc než po roce - mám problém o tomhle filmu psát. Jenom jsem si připravila screeny, které jsem měla v počítači, vybavila si scény, které k nim patří a ty emoce jsou zpátky. Už se mi líbila obrovská spousta filmů. A určitě se mi ještě bude líbit, ale troufám si tvrdit, že Nae meori sogui jiugae nemůže nic překonat.    Každopádně ve mně tenhle film zlomil dávné tabu a já jsem zjistila, že tak jako v životě se smutku nedá vyhnout, tak bych se mu neměla vyhýbat ani ve světě filmovém. Brečím, mám pocit, že mi to urve srdce, ale zároveň jsem šťastná, že jsem něco tak krásného mohla s hlavními hrdiny "prožít".
{phocagallery view=category|categoryid=14|limitstart=0|limitcount=0}