Taky máte scény, které vám zůstanou v hlavě i po letech? Určitě jo. Mojí první nezapomenutelnou scénou je Min-hoův Game Over. Ten považuju i za jeden z nejlepších seriálových polibků. Možná má na to vliv, že to byl teprve druhý korejský seriál, který jsem viděla, ale prostě na tu scénu můžu koukat pořád dokola. :^)))
Druhá nezapomenutelná scéna přišla o nějaký ten pátek později. Byl jí Ericův tanec ve světlech reflektorů. Tedy přesněji reflektorů auta. Scénář mu předepisoval rozsvítit auto, pustit hudbu a pozvat svoji partnerku k tanci. Mám pocit, že touhle scénou jsem mu propadla. Před překladem Fénixe jsem ho v ničem neviděla, a i když se mi líbil od chvíle, kdy se objevil na monitoru, tak tahle scéna přinesla zlom a rozhodla, že ho budu překládat. Nezapomenutelné jsou i jeho hubany v Another Oh Hae Young, ale já jsem do článku úmyslně vybrala právě tuhle první, která rozhodla o mé další posedlosti. :^)
Třetí, a pro dnešek poslední, je z loňského roku. V mém prvním výběru pochopitelně nemůže chybět Lee Joon-gi. Všechny předchozí scény z mé paměti vymazala ta loňská závěrečná, kdy Wang So osaměle stojí uprostřed rozlehlého paláce, přes tvář mu přechází stín ze zatmění slunce, on si setře mejkap a v jeho tváři se zrcadlí neskutečná bolest a zoufalství. Tahle scéna mě rozebrala na součástky a je prostě nezapomenutelná.
A co vy? Taky máte svoje srdeční záležitosti, které se vám vyryjí do srdce a do paměti? Které to jsou?
✍️ ✍️ ✍️
Taková klasika a tys ji ještě neviděla? V tom případě článek splnil účel a mám radost, že jsi mi o tom dala vědět.
Taková klasika a tys ji ještě neviděla? V tom případě článek splnil účel a mám radost, že jsi mi o tom dala vědět.
Jasně scén jsou mraky. Ale ty první dvě jsou pro mě osudové. Ta třetí mě zase dorazila. A teď se mi vybavila ještě jedna, z které mám husinu i po letech. A to když se Son Ye-jin v Momentu zeptá: Kde to jsem? Jsem v nebi? Do té chvíle jsem nebrečela, ale tohle mě rozsekalo.
Jasně scén jsou mraky. Ale ty první dvě jsou pro mě osudové. Ta třetí mě zase dorazila. A teď se mi vybavila ještě jedna, z které mám husinu i po letech. A to když se Son Ye-jin v Momentu zeptá: Kde to jsem? Jsem v nebi? Do té chvíle jsem nebrečela, ale tohle mě rozsekalo.
Pak několik scén z Goblina (ale na to jsi myslím ještě nestihla mrknout.... měla bys to napravit!
A pak mám jednu oblíbenou scénu z Doctor Stranger, i když ten seriál nepatřil k topce. Scéna, kdy Lee Jeong Suk zachraňoval, jako doktor nemluvně, a dával mu dýchání z úst do úst,
No a další hromada scén, na které si teď nevzpomenu... ale stačí říct název seriálu a hned bych ně co vysypala z rukávu.
Pak několik scén z Goblina (ale na to jsi myslím ještě nestihla mrknout.... měla bys to napravit!
A pak mám jednu oblíbenou scénu z Doctor Stranger, i když ten seriál nepatřil k topce. Scéna, kdy Lee Jeong Suk zachraňoval, jako doktor nemluvně, a dával mu dýchání z úst do úst,
No a další hromada scén, na které si teď nevzpomenu... ale stačí říct název seriálu a hned bych ně co vysypala z rukávu.
Medvěd má lepší mimiku tváře než ona. Pokaždé, když ji vidím, tak se tváří stejně. Roztomilého na ní opravdu nevidím vůbec nic a děsím se chvíle, ve které se dozvím, že hraje s někým z "mé" trojky.
Medvěd má lepší mimiku tváře než ona. Pokaždé, když ji vidím, tak se tváří stejně. Roztomilého na ní opravdu nevidím vůbec nic a děsím se chvíle, ve které se dozvím, že hraje s někým z "mé" trojky.
Já teď ujíždím na tom Blackovi, který už sice trochu zvážněl, ale i tak se v každém díle najde nějaké uchechtnutí a o překvapení tam rozhodně není nouze.
Nevěstu si někdy pustím, ale bohužel v ní hraje Shin Se-kyung, které dala DoramaQueen trefnou přezdívku Socha, a to mě dost odrazuje.
Já teď ujíždím na tom Blackovi, který už sice trochu zvážněl, ale i tak se v každém díle najde nějaké uchechtnutí a o překvapení tam rozhodně není nouze.
Nevěstu si někdy pustím, ale bohužel v ní hraje Shin Se-kyung, které dala DoramaQueen trefnou přezdívku Socha, a to mě dost odrazuje.