Až budete mít chuť na něco slušně ujetého, tak ochutnejte Volcano High. Důvodů k tomu můžete mít víc. Skvělé obsazení, souboje, kouzla a úžasná kamera. Hlavní příběh je sám o sobě dost jednoduchý, ale právě kamera ho dostala mnohem výš. Baví mě komentáře na čsfd, které film vnímají naprosto rozdílně. Já jsem ho od začátku brala jako parodii, takže jsem se bavila.

   Další počin Lee Joon-ika, který mě definitivně přesvědčil o tom, že on je právem mým nejoblíbenějším režisérem. Příběh ušlápnuté a nesmělé Soon-yi vypráví příběh ošklivého káčátka s hlasem slavíka na pozadí války ve Vietnamu. Ale té války se nemusíte bát, není středobodem příběhu, a i když se jí tvůrce nevyhýbá, tak válečné scény jsou krátké a film jenom doplňují. Dílo má navíc výbornou kameru, která ještě víc zvýrazní fádní barvu války v kontrastu s muzikanty z vnějšího světa.

   Pro unikátní protiválečný film není vhodnější region než Korea. Země rozdělená po druhé světové válce a neustále stojící na prahu pokračování té, která stále neskončila. Začínající režisér. Park Kwang-hyun zpracoval předlohu Jang Jina a vytvořil z ní nezapomenutelný film Vítejte v Dongmakgol, který ukazuje absurditu války líp, než cokoliv jiného.

   Další Lee Joon-ik, The Happy Life a znovu trefa do černého. V mém případě to byl dokonce absolutní střed, takže srdcovka. Nevím, jestli jste viděli český film Revival, ale pokud ano, tak mi asi dáte za pravdu, že oba filmy mají naprosto shodný námět, byť zpracovaný rozdílně. A určitě budete souhlasit i s tím, že ten korejský je o dost lepší. Nepřekvapilo by mě, kdyby si ten český vzal od svého staršího předchůdce inspiraci.

      Málokdy se stane, že by se něco stalo mojí srdeční záležitostí dřív než to vůbec uvidím. Genjimu se to podařilo. Uchvátil mě už trailer a věděla jsem, že ho chci vidět hned, jak to bude možné. Pochopitelně jsem se bála, že budu zklamaná. Protože murphyho zákony jsou neúprosné a málokdy se mýlí. Naštěstí to není tento případ. Tvůrci si dali záležet a je to znát. Nádherná výprava, skvělé obsazení a poutavá hudba.

  
   Už je to dlouho, co jsem So-won viděla a pořád jsem toho filmu plná. Nemine snad den, abych si na malou Naději nevzpomněla. Jde o příběh podle skutečných událostí, které ve své době hodně pobouřily veřejnost. Říkám si, jak dneska žije? Co asi dělá? Nevrací se jí ty zlé chvíle ve vzpomínkách?  
  
   To, co ji potkalo, ji muselo na celý život ovlivnit, ale ona je přece Naděje...

   Od dětství jsem se naprosto vědomě vyhýbala smutným příběhům. Malou mořskou vílou počínaje a Romeem s Julií konče. Stačilo mi, že bulím dojetím u dobrých konců, nepotřebuju, aby mě při tom ještě bolelo u srdce. Jenže pak jsem objevila Moment pro vzpomínku. Přesně si pamatuju ten večer. Bylo 29. prosince 2011 a já byla sama doma. Sebrala jsem v sobě všechnu odvahu a pustila si svoji milovanou Son Ye-jin...

   Příběh lásky, který se začne rozvíjet mezi Kim Minem a křehkou Nanae v nádherných zahradách starobylého Kjóta, je čistý jako panenský sníh. I na něm se ale můžou objevit stopy, které jeho krásu naruší. Reakce na film jsou celkem rozporuplné, ale já ho mám moc ráda. Nejenom proto, že v něm hraje Lee Joon-gi, ale i proto že Aoi Miyazaki je přesně taková Nanae, jakou chci mít.